Akupunktura je metoda stará tisíce let, přesné datum jejího vzniku se nedá určit. Názory na stáří této léčebné metody se různí. V Číně byla užívána již v době kamenné. Stáří nejstarších nalezených akupunkturálních jehel je asi 7000 let a jsou vyrobené z kostí. Akupunktura bývá označována jako nejstarší léčba na světě.
Největší rozkvět akupunktury nastal v Číně v 7. století, kdy se akupunktura stala samostatným oborem čínského lékařství vedle vnitřní medicíny, chirurgie, farmakolige a pediatrie. Rozšiřováním obchodních styků Číny s ostatními zeměmi se začala akupunktura již v 6. století šířit do Japonska, později do Koree, Indie, Vietnamu a dále.
Do Evropy dorazila tato léčebná metoda v 17. století, ale větší rozvoj akupunktury zde nastává až v první polovině 20. století.
Používání akupunktury je v České republice upraveno Věstníkem Ministerstva zdravotnictví z roku 1981, částka 1. Akupunkturu mohou provádět lékaři, kteří získali specializaci v některém z klinických oborů včetně oboru všeobecného lékařství a absolvovali zvláštní přípravu organizovanou zdravotnickou institucí pověřenou Ministerstvem zdravotnictví.
Akupunktura je obzvláště vhodná k léčbě:
• alergií - senná rýma, ekzém, astma a další formy alergií
• neurologických potíží - neuralgie, tinitus, tiky
• migrén - bolesti hlavy
• bolestí pohybového systému - bolesti zad, páteře, kloubů, končetin, chronické bolesti
• premenstruačních potíží - dysmenorea
• klimakterických obtíží - návaly
• poruch spánku
• bolestí zad a hlavy
• k ovlivnění imunity
• k ovlivnění stresu a úzkosti
• poruchy a bolesti menstruačního cyklu
Akupunktura pomáhá i jako prevence a poskytuje pocit fyzické a psychické pohody.
Základní principy a teorie akupunktury:
Akupunktura se snaží diagnostikovat jakékoliv špatné odchylky energie a ty pak vyrovnat. Terapie spočívá ve vpichování ocelových jehliček do příslušných akupunkturních bodů. Tradiční čínská medicína popisovala 365 takovýchto bodů, dnes jich je uváděno až 2000. Valná většina z nich leží na některých ze 14 drah, tzv. meridiánech. Jednotlivé meridiány nesou jména podle orgánu, který reprezentují. Správným působením na jednotlivé dráhy můžeme však ovlivňovat i celou řadu dalších orgánů .
Hlavní úkoly akupunktury:
V diagnostice kromě lékařského vyšetření, které je základem soudobé diagnostiky, se v akupunktuře používá ještě specifických diagnostických metod, vycházejících z hodnocení:
·Kvalitativní charakteristiky jednotlivých akupunkturních bodů, které je možno sledovat klinicky i přístrojově, zkoumáním jejich fyziologických a elektrofyziologických vlastností.
·Kvalitativních charakteristik systémů, ve kterých jsou tyto body funkčně sdruženy
·Charakteristik dalších systémů, orgánů a symptomů.
V léčbě akupunktura sleduje tyto hlavní cíle:
·Upravovat akutně nebo chronicky narušené regulace vnitřních orgánů a jejich funkce
·Blokovat nebo modulovat bolest na různých úrovních nervového systému
·Odstraňovat nebo tlumit ložiska chorobné vzruchové aktivity
·Působit psychoregulačně a imunomodulačně
·Upravovat narušené motorické a senzitivní funkce
Akupunkturou lze dále doplňovat klasické postupy první pomoci a zlepšovat kvalitu života u nevyléčitelně nemocných doplňkově k soudobým léčebným postupům.
Neméně důležitý je preventivní a profylaktický účinek akupunktury. Akupunktura svým systémovým přístupem a celostním pohledem na člověka a jeho prostředí vede k pozitivnímu ovlivnění způsobu života. V prevenci je možno použít akupunkturní body, jejichž ovlivněním je možné docílit posílení imunoregulačních procesů ke zvýšení celkové odolnosti a obranyschopnosti organizmu.
Pozitivním efektem při léčbě akupunkturou je i redukce množství podávaných farmak, čímž se výrazně sníží riziko farmakopatologie. Akupunktura zkracuje dobu trvání onemocnění a rekonvalescence a snižuje pravděpodobnost komplikací.
V rámci naší praxe jsou používany výhradně jednorázové akupunkturní jehly.